V zápalu Horkého odpoledne se mladá zaměstnankyně ocitla na přijímacím konci hněvu svého šéfa. Notoricky známý svými přísnými pravidly a politikou nulové tolerance neměl šéf žádné výčitky ohledně vytyčení trestu na nejveřejnějším místě. Zaměstnankyně, již ve stavu nouze, byla připoutána ke křeslu, její drobná postava jen stěží odolávala tíze provazů, které ji poutaly k jejím zádržným poutům. Její šéf, muž autority, se kochal pohledem na svou zaměstnankyni, její malé kozičky a ztopořené bradavky mu byly vydány na milost. Rozhodl se ji ukáznit tím nejpotupnějším možným způsobem, plácl ji přes odhalenou zadnici a každý štiplavý úder byl intenzivnější než ten předchozí. Tím to ale neskončilo. Přistoupil k tomu, že ji vybičoval, prázdnou kanceláří se rozléhal zvuk kůže o její kůži. Aby přidal na jejím trápení, zasunul jí do těsné, zakázané dírky robertka, zasunul ho hluboko a způsobil, že se zmítala bolestí a rozkoší. Nešlo jen o trest; byla to ukázka moci, svědectví o dominanci šéfa a podřízenosti zaměstnanců.